Bernardovi Adelmannovi

Verše, kterés, jasná své ozdobo vlasti, mi poslal,Se rtů sladkomluvých splývaly Aonidek.Žel jen, o čem zpíváš, že nedůstojno vtipu tvého,An slavnou velebíš mne nebohého lyrou.Tak nikoliv Thersit, ale moudrý z Ithaky král aZbožný Aenéas býti mě1 oslavován.Proč raději statných neslavil jsi reků, nebo TrojiPlápol, aneb, co zlaté rouno převezla, lodí?Pakli šerý se věk ti nelíbí: skutky praotcůvVážnější byli by ke zpěvu předmětové.Neb co šedá líčí pověst o Sejánu, i národNáš povolal na trůn vojvodu od popluží.I statných na tisíce reků zde, — tak určil osudnýLos, — děvčí ve krutém souboji padlo rukou.My brannou pravicí zpurné Lombardy přemohli,Že hned Císařovu právu se podrobili.Vítězoslavný náš Otokar veda válku s RudolfemOukladnou ocelí kles na bojišti proklán.Ohněm též vy nedávno žravým zpleněné OlomúckéHradby, krví posavád rdíte se Václavovou.Co řku o tobě, Jene? zploditel tvůj, národu hrůzaVlaského, vlaskou lstí a zradou zahynul;Tys po něm Alpy přešel, i Dunaj tvé prapory uzřel;I studený tebe Rejn vítěze ohlašoval.Ans ale Franků vlast a příbuzné meze hájil,Anglické chrabrý prohnalo bok ti kopí.Žezla, po tobě Karel se chopil, jenž jak za SaturnaBývaly druhdy, zlaté k nám časy byl přivodil.Syn jej následoval zděděného trůnu nehodný,An svůj slávyplný skálel ohyzdami rod.Oddán Bacchu a rozmařilé Venuši, slavenémuMarsovi ni spanilé Palladě pocty nedal,A svá v neslavné protrávil léta zahálce;Národ náš i cizí knížata láli jemu.Tehdy celý lítých potvor, jež peklo vylíhlo,Náhle se sem do našich přihnalo hejno krajův.Tehdy opustila nás se ctností pravda i víra;A zlata více byla vážena vůbec ocel.V plápolu svítila města pořád; blízký užasínalSas, vida často krví zarděno téci Labe.Tam bylo zřítí kopí, tady meč, cep a sudlici hroznou,Tu slyšeti strašné zázvuky polnic a trub.Žeň ležela zpleněná; rolník od radlice zahnán;Bodláčím živná lichvila prsť a trním.Rozvlčenou plodná vinice všady bujněla révou,Často i po zvyklém toužila darmo noži.Nikdo plachých jelenů v kladená nepoháněl osídla,Nikdo také nedbal vábiti ptáky na lep.Rozmetané sem a tam po lesích tlely mrtviny lidské;Kdež byla města prvé, pokryla tráva rumy.Stáda volů, krav a koz do svých odháněly doupatLoupežní z chlévů Herkulových Kakové.Matka syny plakala, děti otce, milenka milence,A zletilí na krutý toužili los kmetové.Nic nepravím o kopí, Maďaru jímž vojvoda máchal,Nic o bojích, co s ním otčina vedla moje,O chrámích zbořených, o domech se zmíniti nechci,Jenž byly zasvěceny Svrchovanému Bohu. —Pakli se polnic a bitvy lekáš: věk tobě nynějšíKe hře Sofoklejské zásoby dosti podá.Ten stíná hlavu bezvinnému, jakéto nebýváLeč zákeřníkům určeno odpravení.Tam ten pána zradil, s tváří ale vší viny prázdnouJak z pavučin strojenou zákona moc protrhal.V soudu lakomci sedí; za koláče se právo prodává;Statky a rod nazbyt věhlasu tobě dadí.Ten dí: Cožkoli by kdo činil, toho Bůh že nešetří, —Neznaboh! — a svět ten náhoda že spravuje;Peklo i sídlo nebes že je bájka vymyšlena od bab;Jak mile umře tělo, všecko že umřelo s ním.Čím koho sen těkavý nebo zápal vina nadechne,Hned neomylným to článkem u víře zovou.Uzdu i kmet i jinoch vášním dle libostí popouští,A svou mrzkostí zjevně se ještě chlubí.Ženština, ježto hoví žádosti kochánkově každé,Stejně o čest se dělí, Penelopéo, s tebou.Ten v penězích se kochá; ten ve kratochvílech a kostkách,Ten svou nejsladší z číše pije blaženost.Ten jitří se na lid hůř, nežli tyranstvo sicilské;Pomsta kypí v tom, onen zas hyne po cti lačen.I zbývá mnoho ještě, čehož kdo vyčítati míní,Růže po Paestanských sčítati počne sadech.Všakť i o královo bezživotí se hrálo nedávno:Přeběda, kam lidská smí se vypustiti zlostJsou živi ještě, kteří meč a dýku si chystali ostrou,Ňádra svatá zlostnou chtíce probůsti rukou.Živť, jenž na starší čin pod kuklí pokrytéhoŠkůdce se rozpomenuv, k vlasti vydal se na pouť!Druh se pak odvážil jedorodnou zjednati žábu —Svrchovaný Bože, což blesku ku pomstě nemáš?Ach, pod nevlídným zrození dědové naši pásmemOvšem Dalmatskou druhdy opustili vlast,A kde se již zírá Lykaonská od more hvězda,V tu stranu neblažená sídla si ustavili.Mírnějších sem neproniká hvězd záře milostná;An boha války ta jest a Smrtonošova říš! —To chci abys vážnou pokusil se vylíčiti básní,Tou k nebesům vyneseš otčiny slávu a čest.Ať na bojišti potom zahyneš nebo blínem otráven,Tvé předc po zhynutí zůstane jméno živo.Všecko mizí tady na světě, kromě co Musy milostnéZ podzemní vyvodí hloubi a ze tmy čiré. — —