Král Vladislav a Osud

Což chystáš, Osude? — Smutné věci tobě zamejšlím. —Jak to? — Že nespravuješ dobře, Vladislave, lid. —Řekni mi, proč?— Poněvadž za tvého nyní panováníSvévole povšechná zákona vazby trhá. —Má to není vina. — Násilníky trpíš mezi námi. —Z žádné křivdy posud mne svědomí neviní. —Žezlo držíš, a přec národ je utištěn. — Ale všakJá to činit nevelím. — Proč toho nezbraňuješ? —Vlídným být žádám. — Za to posmíván jsi; ne vlídným,Líným býti tebe kněžstvo i panstvo praví. —Mír je milý každému.— Turek ale válku zamejšlí. —Jista není věrnost podrobeného lidu. —Nespokojenci by ti hranu již vyzváněli rádi:Neb se za vlády tvé půli měsíce bojí.—Mám vojsko zkušené; můj lid má srdce udatné. —Dlužný žold bývá zřídka mu zapravován. —Já sám často nemám peněz. — Aj patrný totě důkaz,Na statcích že tvých špatně se hospodaří. —Všecko je bezpečno. — V porobu tři tisíce nedávnoTvého lidu do Turek prý bylo zavlečeno. —Jak pomoci? Málo kdo koná co mu jest poručíno. —Však Matiáši prvé nikdo neodporoval. —Byl přísný. — Potřebíť, aby přísněji král si počínal;Neb věru nesklonné šíje nosíme posud. —Obrátím obyčej, přísným se okáži budoucně.—Pochválím tě za to, ač tomu víry nemám. —Proč se ti tak nezdá? — Všemu jen uvykáme za mládí. —Uznávám, vážnost královu meč zachová. —Dost-li čiješ u sebe k tomu síly, i já tě pochválím. —Zarputilost i tiché mysli ku pomstě pudí. —Jak slibuješ, se chovej — Zachovám. — Nečiniv tak, opustíšBezděky svůj vznešený, věř mi, Vladislave, trůn.