Králi Vladislavovi

Válkami sobě jiný jmena výtečného dobývá:Tobě, Vladislave, mír chvály a slávy podá.K válce hrotů nebrousíš, lid nevodíš na porážku;Ni brannou netasíš nástroje války rukou.Říš tvoje pevna je přede, bujné tobě národy slouží:A miliony lidu tvému se žezlu koří.Dřív Polabí a Dunaj ke tvé se hlásily vládě:A však i Visla nyní k tvému se trůnu kloní.

Čím to, že tak Vladislav spravedliv je, věhlásen a vlíden?Táži se věstného druhdy Apolla boha.On na to dí: Takový děd, ujec i rodič byl i máti;Jak by se pak Vladislav státi měl odrodilým?

Král Vladislav dobrou klade ke všemu míru a váhu,I vtipu neschází dobrotivosti jeho;Statky a chválu a čest rozdává, co kdo si žádá;Věštcům knížky, Bohu svou duši obětuje.

Dobrotivý jsi, to dobře, pokud jen dobrota králůmDobře sluší a lidem též je milými činí;Však se bojím, aby nám a našim pak rovně potomkům,A snad i Tobě tatáž dobrota neškodila.Jsme tvrdošíjný lid, žádáme by vedlo se vůbecVšechno jenom podlé soudu a vůle naší.Aj kdeby neprospěl Vladislav, v Matiáše se proměňPřísnějšího, by říš pevně se utvrdila.

Města že jsou zpurná, nepokojno ritířstvo že bývá,Lid že se závazkův zákona málo bojí:Tím je Vladislavova nesmírná dobrota vinna,Ačkoli pán, chce jenom národu býti Otec.A však otec metlou kárá bujného mladíka,A trestem povahu zmírňuje zatvrzelou.Již kdeby uškodila vlídnost, aneb otcova láska,Mocnářův obyčej sobě, Vladislave, zvol.