Na hrob krále Ladislava

Kdožkoli sem do toho slavného chrámu přicházíš,Svůj, žádám, zaraziž u hrobu mého kročej.Pohleď jak do malé mne Ladislava zamknuli urny,Ač mne co pána prvé ctívalo panstva tolik.Národy Pannonské spravoval jsem i Labsko udatné,I chladným lučiny proplavené Dunajem.Smím-li ohlásiti rod, vznešený a neméně slovútnýMých otcův byl kmen, jak děda Juliova.Již měla mi dcera krále Galův zasnoubena býti,A měla dáti mi pak závazek otci milý;Již divoký se třásl Turek, ano Graecia slavnáPlesala již, brzo že z jarma ji vysvobodím:Naděje marna byla! ve mladistvém já věku zesnul;Ten tělu hrob, duši mé hvězdy uchystaly byt.