Na příští krále Vladislava do Čech, r. 1497

Jdou hlasové, žes, jak mile háj se v nově olistí,Vlastenský náš kraj spatřiti ustanovil.Plešeme, žádoucí, aby již to zavítalo slunce,Ježto by nám vlídnou krále ukázalo tvář.Lid nebohý o to jen žádá a nebešťany vzývá,O to prosí tebe též panstvo a vládykové.Toť lidu touha vřelá; ubohá vdova sobě to žádá,A s pláčem spíná k obloze často ruce.Jak lékař stonavému je mil, jejž zimnice trápí,Jak metanému mořem vděk je korábu tišeň;Osmahlým žencům husté jak stíny se líbí,Jak draha jest děděná chýška vypovězeným:Tak nejinák bude již veseliť se i šlechta i národTvýmto, Vladislave náš, návratem obradován.