Na vynalezení děl a tisku

Jestliže válkami čest se dobývá, vtip-li MinervinPocty a pochvaly zasluhuje; Karthágy-li odboj,Sparty-li vojvodové velicí, mocní-li se římštíCaesarové k slovu ještě berou, chrabrou si dobyvšeVěčné slávy rukou; jeli živ dosaváde Homéros,Podivení-li hoden jemu rovný v zásluze Máro;Vychvalují-li se ústa Demosthenova; velebí-liNám podnes pověst výmluvné herny Athenské,Ač ruka jich divoká zbořila; přebdíme-li rádiNoci celé, zpytujíc učení velikého Platóna,Neřlibychom chropali, nebo hrdlo prolévali vínem:Kdož lidu mnedle na Rejně siném vzdá odměnu slušnou?Jenž k válkám přičinil, co ni sám nevymyslil Epéos,Dardanského koně stavitel, moudrý ani Chiron,Důmyslný ani Sicilian, jenž bydla dědinnáSvým vtipem obhajoval, a všem římského se vůdceVysmíval hrozbám? Silných co tisícero ledvaMohlo paží, co beran valný, stroj jindy bořící;To s rachotem nebe bouřícího nyní z mědi nástrojRozmítá, městské věže, bašty a ohrady bourá,A králův byty otřásá; vyvrací tvrze pevné,A svým ohromuje hrozoplodným národy řváním.Tak jisté ani Gradivos velikého Homéra,Ni Stentor neřičel; takového ni sám nevydáváPraskotu hrom; jeho dýmu vlnám jsou ledva podobniČernošedí mrakové. Smrtinosný jak mile zápalZeň vyletí, naručest podolí i pahor se otřásá;Země se rozpukuje; sama pak nebes obloha pevnáSe chvěje, skot se na pastvě plaší, i zvířata lesní.Právě jako kdy na zem by se řítily báně nebeskéA spolu Cyklopové soptícím házeli ohněm:Ustrašený dobytek rozptýlen různě pobíhá;Skrejše lidé hledají. — Navraťte Symandovi pomník,Zevsu, Diáně nocívládné chrámiska navraťte,Též pyramídy Faru: ulité dělo ledva desátýZ nich vyrazí kámen, sesují se a ve mžiku pojdePráce roků tolikých. Snes na hromadu všech odevšadDávného světa děl a braní, s jakovými se vedlyMarsovy za starodávna boje: meče, helmy, pavézy,Oštěpy ohrotěné Macedův, spružné luky Parthův,Zbrojstvo Latínů, válečné spolu nástroje Grájův,Též kosaté vozy, jichž Peršan na bojiště uvádí,A praky, jimiž umí Beleár rozrážeti vítr,I hromné do bitev voděné v Indostaně zvíře;A vše to pak srovnej s děly objevenými domyslemGermanského lidu: jak písek marmoru, ovcePodkovaným komoňům, zářící hvězdy měsíci:Rovně tak ustoupí, kdykoliv by svedla se bitva,Těmto dělům všeliké starodávních nástroje vůdcův;A kdyby víry vrahův nebylo a hrotův Mahometských,Křesťanským krajinám zhoubných a pak utlačujícíchLid nebohý tyranův divokých: Světovládce nebeskýJisté dávno by byl těch slévače děl lidomornýchSvým bleskem hromovým v nejhlubší peklo uvrhnul,Jak smyšlený učinil Zevs Salmonéovi druhdy. —

Rejn ale nespokojen takovouto stvůru zavéstiK válečným potřebám, knihy též tisknouti učil násS Palladinou pomocí; což Evandrova máti, ni moudrýZ Tyru vypovězenec, věštné ni Cefisovy dcerky,Což ani sám neznal Tegeejský pravnuk Atlantův, Ni kdo mořem vedl rozděleným Israélovo pléměObřezané. Všude již je známa Platónova moudrost;Již po celém světě rozšířen jsa tisíci otiskyStkví se Aristoteles; již o vrchním mudruje dobroŽenština; okresy hvězd, hluboká okeána širéhoTůň, podobu všelikou stvořující prášky tenoučké,Rozměry Pythagora, i stíny Thaléta pijákůmK rozprávkám slouží učeným. Lukána mladý znáVejrostek, ba zahanbuje těch, kdož verše kujíce,Nehty hryzou nebo lebku drbí; i Tibullu se rovná,A slušnou položen jsa na váhu Katullovi ledvaUstoupí. Rozplítáním všech v zákoně uzlůBaldem též učeným každý již kout se ozývá.Řečníkův pominu v mudrování zámot, i mrákotTemných osvěcených logikou; ani a vědě zbožnýchNezmíním otcův, vyloživších ve čtveru částekZákon Hospodinův a učících smyslu tajemství.Ctíme-li dobrotivých nálezkyň olívy a orby,Ctíme-li sázeče rév, nálezce slavíme-li lékův,Jenž naše rány hojí, a chrání mdlou těla sílu,A vzdorují náhlému moru: kterakou takovémuStavěti dáš, mládež smyslná, umělci památku,Jenž, cokoliv se dělo světa od prvního počátku,Nám na světlo vydal? jenž oslavu vojvod a králůPo světě rozhlásil, a vojenská práva i městskáSebral, a léčících zrostlin květ i šťávu okázal,Jichžto zasílá z dálky Arab, Ejyptčan i Hindus,Čím se posud tajilo v knížkách hojičů tovaryšstvoZávistné; jenž nám nezcestné končiny země,Dráhu a běh též slunce ukázal, a přemnoho slavnýchDůvtipu děl zachoval, jichž by snad později vetchostZahladila? — Neb dvojrameného vynález odejmiRejna, a již koho teď po celém světě roznesenéhoČítáš, v nešvarném prachu tlíti Ovidia uzříš;Ústa molův jej hrýzti budou a jiný nemilostnýPísmožravých červíků rod, a tolik zbude toběZ Fabiusa, co ho k obvinutí neposloužilo myrrhy,Neb co k obálce kadidla ho již neztrávily kápě.Buď k obalům neboli k perutím šípů smrtinosnýchPoslouží Cicero, a dokonce pak ohni neujdeV sousedství hlupců holenou se pleší honosících,Zbor-li jejich uzná, že příliš rozmařilýmiNábožným na urážku duším sluch básněmi lechtá.Než k čemu těch připomínám, jichžto se chrániti kážeVíra naše, jakoby sladkým za medem kryli tajnýJed? — Ukrytý by tlel v prachu národu DalmatskéhoSláva otec Jarolím, vzácný jejž vínek ovíjelZnalce tří jazykův; i by zvětšela Afriky chlouba;Zpráchnivěl, medovou jehož ústa přetíkala slastí,Kněz by onen Adamantský, jenž nejdříve se pustilPřes moře neznámé, by skrejše Božího otevřelZákona. Teď zdařilý ale Rejna siného vynálezA vtip důmyslný muže Germanského to vůbecZe tmy vyňal. Již přáno je nám zde nacházeti pastvyNadzemské; již volno nebeskou sytiti mannouTouhu ducha; trapnou duše žízeň ukájeti božskýmVolno je nektarem! Aj co včelky my můžeme rovněžPo květných šťávu spasonosnou ssáti paloucích!Neb k nám Insubrů se blíží biskup a slávaAkvinských vznáší se, pudíc světa mrákoty, vzhůruAž k nebesům. S ním Béda přelétá poušť učenostiPovětrnými komoňmi vezen, a v Pavlu tajemstvíNestíhlých posud objevuje, a se pak, věci zemskéObjednav, k obytům anjelským vzhůru vynáší,I mnoho ještě jiných, jichž může-li někdo vyčísti,Sečte také skoty Sarmatův, ratolesti Lycejské,Sečte u nás dušemorných svodníkův; klasy sečteV Gargarském okolí; vypočítá, Tempe co trávy,Co sněhu míval Ural, a co mívala Media toulův.

Již tedy národové, na patě kdož Kalpy bydlíte,Ježto Arar pijete, Rutupinské skály držíte,A v Thúli světa nejzazším se živíte na konci;Rovněž i vy, kdo v lesích Kaledonských své stany máte,I z Trebie kdo si ochlazení, či z Tibry nosíte,Neb Kalabrů brázdíte rolí a na Réna maléhoNeb na březích Padských réví klestíte kosířem;Hladkobradí Ligurů vnukové, Henetů vy potomci,A spolu jichž zahubil skoro věk, vy plémě slovútnýchHellénův, předkův že vašich Germania dílaZe tmy šeré vyňala, vzdejtež Germanii díky,Pakli na srdci leží vám vlastní spása a Musy,Čest a památka dědův a praotcův oslava dávná!

Váleční i vy národové, jež Sáva PanonskáNeb Polabí zrodilo studené, i vy Cimbři bojovní,Též vy, jejichžto vlaží skotoživné pastviny Visla,Posléz pak pod mědvědicí co bydlíce severníPověčným jste uvykli mrazům: krvavých-li ve válkáchRozkoš a čest a svou nejvyšší slávu hledáte:Nálezce střeliva hromového velebte a slavte!Strůjce i tisku lyrou zvelebujte vy Musy milenci,Jak vaše vás Euterpe či Fébus Apollo pobádá.Tváře jeho slonokost podobuj, jeho obraz ApellesUměle vytkni, mramor mu skály vydejte Paroské,Kov poskytni Korynth, a práci Lysippovo dláto!Tartézských hledaní na lodích zvelebujte ho Indi,A kdož po stromoví samorostlou vlnu česáte,Slavte ho Arabové! Že však ani kraj světa veškenDůstojnou s to není jemu odměnu dáti: alespoňOumysl povděčný chvalnou projevujte mu písní!