Sokovi

Že vždy haníš moje zábavy a klidnému že mémuŽivobytí a tiché stále se Muse směješ,Já nedivím se, neboť nevidíš pro mrákotu mysli,V čem klidné dobrých srdce se rádo kochá.Má ani vlast ba cizí ani národy Musa nebouří,Můj ni Apollo oheň k válce nerozpaluje.Zákony vlasti drahé neruším, lítou ani neštvuLáji ku poplenění panstva hrdého dědin.Ať to činí, komu pochlebný hluk a chátry plesáníPochvaly lehkoletý vítr nade vše je mil,Neb kdo baží po vlnách zlatonosných Herma plavého,A kdoby Bábelskou nespokojil se mocí.Mne však stráně těší, příjemné stíny a zřídlaObmešená, květné louky a háj zelený.Mé ucho rádo slyší líbezné prozpěvy ptactva,Rád i zvěř všelikým podvodem obluzuji.Někdy chytám letadla do ok, a ze brázdy zajíceRychlonohým stíhám vyplašeného chrtem.I zpívám mezi tím o Jasonově plavbě slovútné,Jindy o tvého muže, Penelopeo, bludech.Pak s bojem Atridů střídám Ganimedovu lásku,S Hannibalem Římské vojvody sestavuji.Péči nemám o jakýkoli zisk; ni lstivě nejednám,Ni k panování zlá neplane ve mně chtivost.Po statcích králů nebažím, ve blahosti jinéhoZřím-li, mi závistí útroba nepřekypí.Však ty po slávě planěl, tebe pýcha posedla i závist,Aj tebe se všeliké potvory pekla drží.Okrádáš, loupíš, ani přítele svého nešetříš,Vdově, sirotku, chudým jakkoli ujmu činíš.Nestáváš slovu svému věren, dary béřeš a žádáš,Kdož ti koláče nosí, čest mu i právo prodáš.Jdiž po svých a život můj klidný hyzdi do vůle;Znáť každý tebe; neb nos nosorožce nosíš.Tobě musí nejvážnější vyhnouti se Kato;Tvého i Fabricius soudu se báti co má.