Sv. Václavu

Aj co děláš, jediný ty štíte a podporo vlasti,Nadhvězdných co děláš, světlo a slávo nebes?Zdažli na nás v řece Lethejské pochoval jsi památku?Již-li nevíš, že jsme tvé my potomstvo a lid?Proč nás, otče milý, u prostřed bouře opouštíš,A mdlým obvyklou záchranu odvracuješ?Viz, jak nesčíslných samovládce propasti pekelnéTvému teď ukládá národu léček a ran!Pohleď, jak daleko větrná rozmohla se pejcha,Jak zpupným vůkol všecko měří pohledem!Závistí chudina s bohatým zesinavěla panstvem,A v žluči ještěrčí zmáčeny šípy nosí.Zarputilé záští lid opoutalo; po mstě planoucíŇádra praví povahou býti mužů velikých,Z loupeže lid se živí, svornost mezi bratroma žádná;Vážným a vzácným blouda peníze činí.Na mládence jaré i na děvčata šípy horoucíBůžek lásky metá, a z luku vystřeluje.Oulisné řeči vésť, a splítati věnce paničkámObstaralý to ani kmet za hanebno nemá.Rozmařilé jediné pohodlí a zahálka se líbí;Obtížným břemenem býti se práce vidí.Krměmi břich přecpávať, a hrdlo prolévati vínem,Nejvyšší je mnohým na světě rozkoš a cíl.Ač mnoho vína Chios, a pahorná Kréta rodívá,Obžernosti jejich ledva to dostačuje.Víra u nich žádná; nebe, bůh jim smyšlena bájka,Pekla malý pacholík již nebojí se u nás.Tím zmítáme se teď vlnobytným proudem a vírem,Kam, ni nevíme, jaký náš nese vítr koráb.Ku příkrým se ženem skalinám bez správce a vesla,Typhys aniž Palinur loď naši nespravuje.Těch-li nehod nedbal bys, a své bysi plémě opustil,Ačkoli sám jediný štít jsi a čáka naše?Ďábelským raněné šípem naše oudy se víceLékařovou pomocí zléčiti již nedají.Na bronu tys, vyvolenče boží, se ukázaje někdy,Jak pověst líčí, préč cizozemce pudil;Aj, bylo-liž tehdá lze ti zahnati vojsko pozemské,Zhoubnější vrahy teď z vlasti, prosíme, zažeň!Odkryj nastražené rájskéhoto ještěra léče,Odkryj zhoubce toho zámysl, úklad a lest!Důvěra pohni tebou lidu tvého a prosba pokorná,Opět uchyl se k nám, kníže a vojvodo náš!Mír stálý a blahý, poklidné nám časy jednej,Trub zvukové i divé vzdáleny buďte boje!Vzdálena buď všeliká vada mysli, a hlíza tělesná,Vzdálen i jed, lidské jenž duše náhle moří;I zjednej, by se páni ujímali vlasti, a většíKrál by nabyl moci, jenž dlí v Podunajsku nyní.Lid jeho žezlu se koř, a správců příkazy šetřiKrálovských, nikomu k ouhoně více nebuď.Blud pak u víře, nedostojné Boha služby pomiňtež,A svatý věrné znej zase ovce Otec!Různice přestaňtež, hubivé též v národu bouřky;Neb takovými celá otčiny sláva hyne!Pak my potomci budem tě slavívati po věky, otče,Pak tebe zváti budem vlasti naší dědicem!