U hrobu císaře římského a krále českého Karla

Caesarovo i Přemyslovo žezlo co druhdy držíval,Důstojnou svatyni stavěti dal tu Karel.Vítězná co jeho pravice v boji mohla, to lidnýPád zkusil, i vlaští cítili národové,I sněhové alpští, ramena prudkého i Rejna,Též širocí Dunaje modrotokého břehy.V bezvadných se mravech jeho srdce jevívalo čacké;Věhlasnost jeho nám zákonové velebí.Jestli na války hledíš, macedonské vůdce i poenské,A snad Julia by Caesara byl překonal.V míru-li jej spatřuješ, povaha přísného Katóna,Římských Fabriciů ctnosti mu ustupují.Sídlo milé Musám i hradů mnoho stavěl i chrámů,A vznešeným zvelebil biskupa ozdobením.Však ani císarské očelí, ani skutky počestnéVyrvati mocného smrti nemohly reka.Neb žádnému Sudička neodpouští; i nemůžeSmrtedlník lakomých zdloužiti nitku bohyň.Vetchá loď zletilého Charona neustane nikdáPodzemním jezerem hýbati sem se a tam.Co ptákův nebe oblétá, co proudy PelorskéRyb, co včel zplozuje v létě Hyméta vrchol:Tolikeré lidskému rodu smrt pohromy chystá;Tolikerou v stínů říši chodí se branou.Než, Čechové, co nebráněno Vám, za ty zásluhy o vlastProste Boha, věčnou slávu by Karlovi dal.