Indiánská elegie

Zavál větřík; zašustily lesy.pralesy ty zasténaly temně,zašustily, zvaly muže rudé,muže rudé, syny rodné země.

Vzlétl orel, rozstřel peruť mocnou,vzlétl vzhůru — a zas hlavu kloní;marně zírá vůkol: zmizel kazik,bílá tvář teď plachou zvěř zde honí.

Rozplakal se vítr v pláč žalostný,duby staré hlavy poklonily,zaletěl tam v dálku orel k bratřím — —smutný kraj, jejž krví poronilibílí muži krví Indiánů.