Nad jezerem Erie

Když bledý měsíc v jezeře se koupáa ve vlnkách se hvězdy snivě brodí,můj duch ve říši báječnou se hrouží,a divné obrazy se v mysli rodí.

Předivné obrazy, že hned bych jásal,hned slova trpká na jazyk se tlačí;hned prsa dmou se pyšně tak a volně,hned stažena, že sotvy dech se vláčí.

Ba divné sny nad krajem porobeným,kdy stínové zde sbitých kolem bloudí,sic němě jen — však dosti hledem praví,dost šepce větřík — slza v zrak se loudí.

Ba dosti věru, že by nebe popsal,a každé slovo o pomstu by plálo. — — —Předivné sny zde spícím nad jezerem,ba divné věru, co vše se mi zdálo!

***

Krásná země, ráj to nerušený,jak by dítko v náručí své matky,země šťastná ploula v oceánu,a mír věčný úděl byl jí sladký.

Krásná země: moře hebké trávya pralesů převelebné houště —vznešené a přece prostomilé,posvátné ty věru byly pouště.

Oblouky a mosty květinové,sloupy růží, chrámy z révy spnuté,živočišstva zástupy ty pestré,nad vším nebe modře překlenuté.

Šťastná země! — šťastny její dítky,ježto v nevinnosti nepodjatéžily tiše, prostě, spokojeně,jedním poutem — poutem lásky spjaté.

Šťastny byly — jako dítě šťastno,když vše vůkol na ně jen se smějea vše patří mu, co vidí, slyší,vše jest jeho, co si jenom přeje.

Rodily se z lůna k prsu matky,javorů je větve kolébaly,s bílou laní šeptaly si lásku,jako ptáci s písní usínaly.