Tasso ve vězení

Zde básník v žaláři, zdrán, chorý v bídě své,svůj nohou rukopis ve hněvu deptá, rvea měří pohledem, jejž rozněcuje děs,ty schody závratné, duch jeho po nichž kles’.

A opojivý smích, jímž plný žalář jest,v taj láká smysly mu, chce v šílenství jej svést,kde číhá Pochybnost, kde směšný bydlí Strach,jenž děsný, beztvárný juž dlaní po něm sáh’.

Ten genij zavřený v té krčmě plné muk,ty masky, strašidla a křiky, jejichž plukvře, smečka zběsilá, za jeho uchem kolem;

On, snílek vzbuzený příbytku svého bolem:Toť duše, symbol tvůj, jež v temných žiješ snech,a kterou Skutečnost ve čtyrech rdousí zdech.