Vzdor

Jak orel Anděl hněvný s nebes výšese snes’ nad nevěrce a sáh’ mu v kšticia třás’ jím křiče: »Slyšíš, duše spící,jsem Anděl tvůj, věř, ozvi se v své pýše!

Vstaň, miluj každého, kdo stenající,a miluj zlého, hlupce bez reptání,až kolem půjde Ježíš vítězící,kéž láska tvá se pod nohy mu sklání!

Neb to je láska, dřív než srdce stydne,své nadšení na Boha rozněť slávě,toť rozkoš pravá, jež práh ráje hlídá!«

Tak Anděl trestaje ho v lásce vlídné,třás’ pěstmi obrovskými v jeho hlavě,leč zatracenec: »Nechci«! odpovídá.