Don Juan v pekle

Když vstoupil Don Juan, kde Kokyt žalný stenáa když byl Charonu svůj obol zaplatil,kýs žebrák pochmurný se zrakem Antisthenamohutným ramenem prám každý uchvátil.

Tu s prsy svislými a s rozhaleným šatempod černým klenutím se ženy svíjely,jak stádo obětí na jatky hnané, chvatemmu spěly v zápětí a těžce úpěly.

Tu Sganarella smích své dluhy požadoval,co zatím Don Luis svým prstem, jenž se třás,po březích bloudícím všem stínům ukazovalna synka zbujného, jenž znectil jeho vlas.

A cudná Elvíra se pod svým žalem chvělablíž chotě, miláčka, jenž tak ji oklamal;snad úsměv kouzelný mu vylákati chtěla,v němž zážeh milosti i prvních přísah plál.

A v pravo vzpřímený muž z kamene stál v zbroji,proud dělil ztemělý od lodi pokraje,leč klidný hrdina se skloniv nad zbraň svoji,zřel v temnou brázdu vln vším kolem zhrdaje.