Vodotrysk

Mdlé jsou tvé krásné oči drahá,nač otvírat je? sni jen dál!Svá ňadra nech tak polonahá,jak rozkoše vír tebe jal!Na dvoře fontán lká a kvílí,dnem, nocí slyšíš jeho ples,mé nadšení on sladce sílí,v něž uvrhla mne láska dnes.

Ve květů tisíceproudy se rozlejí,a svitem měsícev barvách se zaskvějí,a letí šumícev slz hojných ručeji!

Tak rovněž duše tvá, jež vzplála,když rozkoše blesk do ní sjel,se divoce a směle vzpjalaaž v blankyt, jenž se kouzlem tměl!teď rozlévá se mroucím stonemv proud něhy, v němž div nezhynu,jenž stéká tiše tajným sklonemaž v mého srdce hlubinu!

Ve květů tisíceproudy se rozlejí,a svitem měsícev barvách se zaskvějí,a letí šumícev slz hojných ručeji!

Ó ty, kterou noc kouzlem dýše,jak sladko slouchat nakloněnnad ňadra tvá, jež dmou se tišefontánu věčný vzdech a sten!Ó luno, proude s šumem hlasným,ó chvějící se stromy kol,zrcadlem mojí lásky jasnýmjest tajemný váš snivý bol!

Ve květů tisíceproudy se rozlejía svitem měsícev barvách se zaskvějí,a letí šumícev slz hojných ručeji!