Harmonie večera

Viz, chvíle přichází, kdy na svém stonku květse každý zachvívá a kaditelnou dýše;kdy vůně, hlaholy ve vzduchu krouží výše;to valčík smutný jest a touhou nyvý let!

Květ každý vůní syt kol kaditelnou dýše;jak srdce raněné, slyš, kdesi housle pět,to valčík smutný jest a toužně nyvý let!Jak oltář nebe ční v své krásné, smutné pýše.

Jak srdce raněné, slyš, housle kdesi pět,jak srdce, jemuž děs je prázdna černá říše!Jak oltář nebe ční v své krásné, smutné pýše,a slunce topí se v svou krev, jež stydne hned…

A srdce, jemuž děs je prázdna černá říše,dnů zašlých zářících si sbírá každý sled!Hle, slunce topí se v svou krev, jež stydne hned…Tvá ve mně vzpomínka jak monstrance plá tiše.