Hudba

Mne hudba schvátí časem jako ocean!K své bledé hvězdě dál,ať volným étherem, ať pod mhy stropem hnán,já plachty své jsem vzpjal;

A plíce vzedmuté jak z plátna, mužně v předi hruď i každý sval,já volně přeskáči vln skrytých nocí hřbet,hřmí přes jich vrch můj cval;

Vše vášně korábu, jenž má se ztroskotat,svou duší cítím třásti;i vítr příznivý, i bouř a její chvat

Obrovskou nad propastímnou chví. — A jindy zas, to zrcadlo, jež hostíobraz mé zoufalosti!