Ideal

To nikdy nebudou ty krásky pro vignetty,ty děti zkažené mrzkého století,ty nožky pro trepky, prsty pro castagnetty,jež srdce, jak je mé, by mohly zkájeti.

Ať básník chlorosy, Gavarni nechá soběvšech krásek z nemocnic svůj zástup štěbetavý,já najít nemohu v těch bledých růží zdoběkvět, jak můj ideal jest červený a žhavý.

Co srdce moje ždá, je propast hlubých stínů,to, lady Macbeth, ty’s, silná až ke zločinu,sen Aischyla, jenž vzrost’, kde jižní vichr vane;

Neb Angelova dci, ty Noci nádherná,jež v póse bizarrní, v své kráse nesměrnástřeš ústům Titanův své vděky vytesané!