Chuť prázdnoty

Ó, duchu pochmurný, kdys nadšen pro zápasy,Naděje ostruhou tvůj žár byl podnícen,teď na tě nevsedá! Bez studu lehni jen;oř starý, klopýtáš, jak překážka se hlásí.

Vzdej už se, srdce mé, sen zvířecí spi raçy!

Tys dávný záškodník, duch drsný, pokořen!Již spor ti nechutná, ba ani lásky krásy;buď s bohem flétny vzdech i plechů zpěvné hlasy!ples v srdce nevcházej, když duch je rozmrzen!

Svou vůni ztratil už čas vesny, plný změn!

A chvíli za chvílí mne pohlcují Časy,jak sněhem nesmírným trup ztuhlý pohlcen;já s výše na globus se dívám oblých stěn,mé srdce útulku již v chýši nehledá si!

V svém pádu, lavino, zdaž odneseš mne asi?