Cikáni na cestách

Kmen onen prorocký, jenž zornice má žhoucí,se včera na pout dal a nese na zádechsvé děti, nebo skyt’ jim pro hladový spěchvždy připravený zdroj, své prsy, níž se stroucí.

A pěšky mužové jdou ve výzbroji skvoucí,jich lidé nahoře se krčí v povozech,a nebem toulají se chmurné zraky všech,jež bolem stíženy jsou pro sny, v dáli mroucí.

V své skrýši písčité, když cvrček zří jich zjev,kol něho táhnoucí, svůj zdvojnásobí zpěv;je kochá Cybélé a množí zeleň svoji,

dá skále prýštiti, květ v poušti prostírávstříc těmto poutníkům a pro ně otvíráse říše důvěrná, v níž příští tmy se rojí.