Cizokrajná vůně

Když v podzim na večer, své zraky zavíraje,tvých ňader hřejících já v sebe ssaju dech,zřím, jak kol očí mých ten šťastný táhne břeh,kde jednotvárný žár a záře slunce vlaje;

zřím ostrov lenivý a dary toho kraje:dav stromů podivných a chutných plodů všech;kde muži spoří jsou a statní ve svalech,a divná upřímnost kde v zraku ženám hraje.

Tvou vůní přiveden já v líbezný kraj ten,zřím přístav, plachtami a stěžni naplněn,jež dosud znaveny jsou, jak se příboj vlní,

co tamarindových v té chvíli vůně dřev,jež krouží ve vzduchu a nozdry moje plní,se mísí v duši mé a námořníků zpěv.