Lesbos

Ty matko římských her i plesů řecké vnady,ó, Lesbe, polibky kde hlučné, tesklivé,hned jako slunce žár, hned melounů jak chlady,vždy zdobí nocí řad, dny slávou zářivé;ty matko římských her i plesů řecké vnady!

Ó, Lesbe, polibky kde jsou jak vodopády,jež pádí bez bázně v dol bez dna zející,a plynou s klokotem a se vzlykáním všady,tak tajné, bouřlivé, i z hloubi, hemžící,ó, Lesbe, polibky kde jsou jak vodopády!

Ó, Lesbe, Frýny kde se vzájem vábí k sobě,kde vždycky na povzdech se ohlas ozývá,jak Pafu hvězdy vždy se obdivují tobě,má právo, na Sapfu být Venus žárlivá!ó, Lesbe, Frýny kde se vzájem vábí k sobě!

Ó, Lesbe, krajino těch nocí teskných, nyvých,v nichž u svých zrcadel, ó, marná milosti!se zraky vpadlými tlum dívek, lásky chtivých,se laská s ovocem své plné zralosti;ó, Lesbe, krajino těch nocí teskných, nyvých!

ať starý Plato dál své přísné zraky chýlí,pro příval polibků se vše ti promine,ty sladká královno, ty kraji čacký, milý,a plný jemnosti, jež nikdy nezhyne.Ať starý Plato dál své přísné zraky chýlí.

Vše se ti promine pro nekonečné žaly,jež stále působil jsi v srdcích dychtivých,je úsměv zářivý pryč od nás láká v dáli,kdy v jiných nebesích jim na chvíli se mih’!Vše se ti promine pro nekonečné žaly!

Kdo z bohův osmělí se, Lesbe, soudcem býti,a skráň tvou odsoudit, jež v pracích pobledla,když nelze vážkami ze zlata vyvážitislz davy, k moři jež tvá voda odvedla?Kdo z bohův osmělí se, Lesbe, soudcem býti?

Čím jsou nám zákony, ať křivdy, nebo práva?ó, panny vznešené, vy, Archipelu čest,váš kult se ctihodným jak jiné kulty stává,a peklo, nebe, vše té lásce k smíchu jest!Čím jsou nám zákony, ať křivdy, nebo práva?

Neb Lesbos vyvolil mne z těch, kdo v světě žijí,bych pěla tajemství děv jeho kvetoucích,já směla zúčastnit se černých mysterií,v nichž pochmurný zní pláč a bezuzdný zní smích,neb Lesbos vyvolil mne z těch, kdo v světě žijí.

A od té doby bdím tam, kde se Leukas zdvíhá,jak stráž, jež jistý má a pronikavý hled,když na člun, koráb, loď, i dnem i nocí číhá,jichž tvary v dáli zří se na blankytu chvět;a od té doby bdím tam, kde se Leukas zdvíhá.

By zvěděla, zda tůň je dobrá, shovívavá,a mezi vzlykáním, jímž skála zazněla,Noc k Lesbu přinese, jenž odpuštění dává,trup Sapfy zbožněné, jež nyní zmizela,by zvěděla, zda tůň je dobrá, shovívavá!

Té Sapfy, básnířky, té mužné, milující,jež krašší Venuše je chmurnou bledostí!— Modř oka překonal zrak její černý, tmícíse kruhy kalnými, jež kreslí žalostité Sapfy, básnířky, té mužné, milující!

— Té, krašší Venuše, jež nad svět vztyčuje se,a sype všechen skvost, i záři blýskavoui jasné světlo, v němž se plavé mládí třese,že starý Oceán je nadšen dcerou svou;té, krašší Venuše, jež nad svět vztyčuje se!

— Té, která zemřela v den, kdy se porouhala,kdy navzdor obřadům, jež nový kult ten znal,své tělo rozkošné na pospas hrubci dala,jenž ale bezbožnost svou pýchou potrestalté, která zemřela v den, kdy se porouhala.

A protož od těch dob zní s Lesbu žalné zvuky,a pocty nedbaje, již vzdává jemu svět,noc každou spíjí se on křikem děsné muky,jejž k nebi vysílá břeh jeho, plný běd!A protož od těch dob zní s Lesbu žalné zvuky!