Múza prodejná

Zda, družko paláců, má Múzo milená,mít budeš oharek, až přijdou vichry hřmící,v tmě nudných večerů, v čas ledna, při vánici,by zahřát mohla se tvá nožka studená?

Zda svity nočními, jež vniknou okenicí,ty přece sžíhaná svá vzkřísíš ramena?Až prázdnem palác tvůj i měšec zasténá,chceš zlato sklízeti snad s klenby modrající?

Je nutno (chceš-li chléb ty v každý večer brát),— kadidlo v kostele, jak hošík podávat,a zpívat Tedeum, ač nevěříš v ně zcela,

své vnady ukázat — kejklířka, jež má hlad —i smích svůj pod slzou, jíž nelze uhlídat,by opět okřála žluč luzy neveselá.