Madoně

Chci tobě postavit, ó, Madono, má paní,já oltář podzemní, kde hloub je mého lkání,a tam, kde nejtmavší je srdce mého kout,prost hledů výsměšných, a vášně světských pout,ti hloubit výklenek, jejž email modří, zlatí,kde, Socha v úžasu, se budeš vztyčovati.Můj uhlazený Verš, mříž čistá z ocele,kam křišťálový rým své hvězdy nastele,Korunu obrovskou ti uplete kol skrání;a v Žárlivosti své, ó, smrtelná má Paní,Plášť tobě vytesám, jak barbarů je mrav,tak tuhý, těžký tak, a pod ním pochyb háv,jenž jako strážnice by obklopil tvé vnady;ne Perlou lemován, leč slzí mojich řady!Má Vášeň pohnutá tvůj řasný bude šat,má Vášeň vlnivá, jež vzestup má i spád,se houpe na hrotech a v údolí se klade,a halí polibkem pleť růžnou, bílou všade.Střevíce hedvábné ti z Úcty vyrobím,by pokořily se pak božským nožkám tvým,jež měkkým objetím by svým je objímaly,jak věrná odlika jich otisk měly stálý.A nemohu-li ti přes všecku píli svouza Podnož vykrojit i Lunu stříbrnou,já Hada podložím, jenž v nitro mé se vpíjí,k tvým patám, s výsměchem bys podeptala šíjity, kněžno vítězná, jež výkupem jsi vin,té hnusné obludě, a plné záští, slin.Mé spatříš Myšlenky, jež jako Svíce v roji,před květným oltářem všech Panen Kněžny stojí,v strop modře zbarvený svůj hvězdný strouce lesk,že stále k tobě zří jich očí žhavý blesk.Jak láskou, obdivem, vše k tobě ve mně plane,vše Myrrhou, Benzoem a Kadidlem se stane,a k tobě, vrchole ty bílý, sněživý,se v Parách ponese vždy Duch můj bouřlivý.Bych v tobě doplnil pak Mariiny rysya lásku prokázal, jež s barbarstvím se mísí,ó, černá Rozkoši! já z Hříchů hlavních sám,kat plný výčitek, Dýk sedm udělám,všech dobře broušených, a, kejklíř bez soustrasti,tvou lásku nejhlubší si za cíl budu klásti,a všechny ponořím v tvé Srdce cukající,v tvé Srdce krvavé, v tvé Srdce mokvající!