Nářky Ikarovy

Ó, kterak veseli a sytijsou milci dívek veřejných;já zlomil však vzmach rukou svých,že mračna chtěl jsem zachytiti.

To hvězd je vzácných účinek,jichž plápol v hloubi nebes plane,že zří jen oči přemáhanéna slunce plno vzpomínek.

Já marně v prostoru se snažiljiž konec nalézti a střed;a nevím, jaký žárný hled,jak cítím, křídlo moje zpražil;

a, spálen láskou ke kráse,již nedosáhnu oné chvály,tu propast by mým jménem zvali,kde mohyla má zvedá se.