Příšera

Jak anděl, v zraku rudou zlobu,já navrátím se ve tvou kobua vplížím, nedělaje hluk,když táhne nočních stínů pluk;

a líbat budu tě, má snědá,tak chladně, jako luna bledá,a budu tebe objímat,jak leze kolem jámy had.

Ty uvidíš pak v siné ránomé místo prázdné zanecháno,tam bude do večera chlad.

Jak jiní něžnosti své vnadou,já nad žitím tvým, dobou mladou,chci samou hrůzou panovat!