Předchozí život

Já dlouho za svůj byt měl širých sloupů řady,jež sluncí námořních žár sterý zatápěl;tlum velkých pilířů, jenž velebně tam čněl,je měnil z večera v sluj čedičovou všady.

A příboj, ve kterém se nebes obraz chvěl,tu mísil slavnostně a plný tajné vnady,svých zvuků bohatých všemocné vodopádyv ty barvy západu, jež zrak můj obrážel.

Zde v tichých rozkoších jsem po čas neustálýžil v středu blankytu a zábleskův a vlna nahých otroků, z nichž každý vůně pln;

ti palmy větvemi mně skráně ovívalia péči jedinou jen měli, prohloubittaj onen bolestný, v němž souzeno mně nýt.