Posedlý

Pod černým závojem je slunce. Nechať též,ó, Luno mojich dnů, stín tebe obetkává;spi, kuř; jak chut je tvá; buď němá, budiž tmavá,ať v Nudy propastech se všecka ukryješ.

Tak tebe miluji! Leč, jestli dneska chceš,jak hvězda zatměná, jež z polostínu vstává,se pyšnit, šílenství kde všechno zasypává,je dobře! Rozkošná ty dýko, z pochvy spěš!

Své oko rozžehni, kde lustrů plamen září!A vášeň rozžehni ty v hledech drsných tváří!Ať choré, divé je, vše u tebe mám rád!

Buď, cokoli jen chceš, noc černá, zora bílá;v mém těle třesoucím se křičí každá žíla:„Já, Satanáši můj, tě musím zbožňovat!“