Pracující kostlivec

V rytinách z anatomie,jež válejí se po nábřeží,kde v prachu mnohá kniha leží,tak mrtvolná, jak mumie,

v těch kresbách, jimžto vážný rázkdys dávný umělec dal znalý,ač předmět vzbouzí pouze žaly,a vdechl vzácnou vnadu Krás,

se zří, co doplniti můžehrůz tajemných těch směsici,že ryjí jako dělnícitam Kostlivci a Zdření s kůže.

Z těch všech, jež rozrýváte, rýh,sedláci tiší, zasmušilí,ať z plné obratlů svých síly,ať prací svalův odkrytých,

ó, rcete, jakou máte žíti,vy z kostnic vzatí trestníci,žeň divnou, v které vesnicipak sýpku dvorce naplniti?

Zda chcete (zřetelný to znak,a děsný, v sudby tvrdé zlobě!)být průkazem, že též sen v hrobě,jak slíben, jistým není tak;

že Nic je naším zrádcem všude;i Smrt že obelhává nás,jak vše, a na věčný že časach! ještě nám as nutno bude

kdes v obvodě, nám neznámém,se vzpírající hlínu dřítia, s těžkým rýčem v ruce, rýtiaž na krev — nahým chodidlem?