Semper eadem

„Zkad jde k Vám, říkala jste, divné neveselo,jež stoupá jako proud v skal černých nahý lem?“— Když naše srdce již své vinobraní mělo,je žití zlem! A to je tajnost, známá všem,

toť velmi prostý bol, jenž tajuplným není,jak také pro všechny váš ples vždy rozkvete.Nuž, krásko zvědavá, přestaňte pátrat v snění,a třeba líbezný byl hlas váš, zmlkněte!

Ó, mlčte, neznalá! Vám v duši ples vždy svítí!a na rtech dětský smích! Víc ještě, nežli Žití,svým poutem tenounkým Smrt často drží nás.

Ó, nechte srdce mé, ó, nechte lží se spíti,jak v krásný sen se v zrak vám krásný ponořiti,a dlouho dřímati, kde stín je vašich řas!