Sisina

Dianu mysli si, jak, lesy kvapíc, míjí,neb hledá v křovinách a vkusný nese háv,vlas, ňadra, ve větru, a lomozem se spíjí,je lepší jezdců všech, a pyšný její mrav.

Zda Théroignu jsi zřel? je ráda, když se bijí,a v útok pobádá lid bosý, bujných hlav,tvář, oči, planou jí a v úlohu se vžijí,když králů schodištěm, meč v pěsti, vede dav.

Je takou Sisina! Však, sladká bojovnice,má duši laskavou tak, jak je vražednice;ta smělost, již byl dřív prach bláznil, bubnů hlas,

vždy před prosebníky zbraň svoji k zemi kloní,a srdce, plamenem tak zpustlé, v každý čas,kdož hodni toho jsou, hned pro ně slzu roní.