Spleen (1)

Čas dešťů, rozzloben jsa na veškeré žití,chlad temný z urny své kol v proudech rozlívá,jím bledé občany hřbitova v blízku sytí,a leje úmrtnost v předměstí mlživá.

Má kočka, na dlážce se chtějíc uložiti,se vrtí bez klidu vždy suchá, prašivá;duch pěvce starého se po okapu řítía lká, jak příšera, jež zkřehlá, truchlivá.

Zvon hrubý naříká, a dřevo z krbu, v dýmuprovází fistulí hlas hodin, jenž má rýmu,co v kartách, plničkých už vůně zvetšelé,

jež bídný odkaz jsou po vodnatelné ženě,kluk ladný srdcový pomlouvá nerušeněi s dámou pikovou své lásky zemřelé.