Spleen (2)

Já jsem tak jako král, jenž deštivou má říš,ač bohat — bez moci, ač mlád — stár velmi již;když dvořan lichotí, v něm pouze hnus to budís psy svými stejně se, jak s jinou zvěří, nudí.Ni sokol nemůže, ni lov ho potěšit,ni proti balkonu když zmírá jeho lid.Ni směšná balada, již pěje šašek milý,v té kruté nemoci skráň nezjasní mu chvíli.I z lože s lilijí se pro něj hrob už stal,a dámám u dvora, jimž krásný každý král,šat žádný nestoudný již nelze vynalézti,by z mladé kostry té smích vyloudily štěstí.Ni vědec, zlatoděj to nikdy nedoved’,by z jeho bytosti vymýtil zkázy jed,a v lázních krvavých, jichž pramen v římské době,jichž mocní v staroby dnech vzpomínají sobě,on nemoh’ zahřáti ten mrtvol studený,v němž místo krve jde mok Léthy zelený.