Sud záští

Je Záští toliko sud Danaoven siných;a Pomsta zděšená tu s rudých rukou svýcha silných nadarmo v tmy chrlí v prázdných síníchsvá vědra, v nichž jsou krev a slzy zemřelých.

Jich propast potají Ďas provrtá děr sítí,z nichž pot a úsilí sta let by prchly v mih,i kdyby oběti své mohlo oživitia pro novou zas krev pak vzkřísit těla jich.

Je Záští opilcem, jenž v hloubi krčmy sedá,vždy cítí žízeň, jež se z pití navrací,jak hydra lernejská se znásobena zvedá.

— Však znají vítěze ti šťastní pijáci,a Záští osudu los žalostivý zchvátí,že nikdy pod stolem mu není možno spáti.