Ty verše dávám ti…

Ty verše dávám ti, by, jestli přistanemé jméno šťastně kdys v dob dálných vlnobití,a snění na večer snad v lidských mozcích vznítí,— plavidlo, Severem tam velkým přihnané —

tvá paměť, o bájkách jak snové neurčití,pak čtoucí znavila, jak loutny rozhrané,a tajným, bratrským ať článkem zůstanena pyšných rýmech mých jak zavěšena lpíti;

ty klatá bytosti, jíž od propastných jamkrom mne nic nehoví až k nebes výšinám!— Ty šlapeš, jako stín, jenž prchá se stop trochou,

svou nožkou lehounkou a jasným hledem svýmdav hloupých smrtelných, jimž hořkou zdáš se sochou,se zrakem z achátu, andělem kovovým!