Výrové

Kde tisů temnoty je krejí,se v řadách drží výrově,jak cizozemští bohové;zrak rudý střílí. Přemýšlejí.

Tak budou sedět bez hnutí,až k hodině té zádumčivé,kdy, zatlačíce slunce křivé,tmy rozhostí se v klenutí.

A moudrý sezná z jejich zvyku,že na tom světě ruchu, křikuse vždycky báti třeba jest;

muž, spitý stínem, jenžto mine,vždy odnese si za to trest,že za své místo chtíval jiné.