V tom šatě vlnivém…

V tom šatě vlnivém a lesků perlových,i jestli kráčí jen, se zdá, že tančí v reji,jak dlouzí hadové, jež svatí čarodějido rytmu přivedou vždy koncem holí svých.

Jak písek pochmurný a blankyt na pouštích,když lidé strádají, se citem nezachvějí,a jako v příboji síť dlouhá mořských lích,tak ona rozkládá se stále netečněji.

Má z ladných kamenů — svých očí hladký lesk,a jsou v ní podivné a symbolické rysy,v ní anděl netknutý a dávná sfinx se mísí,

vše zlato, ocel jest a diamant a blesk;jak u hvězd svítí tam, jež bez užitku vzňaty,žen chladná velebnost, jež k neplodnosti klaty.