Zkalené nebe

Řek bych, že pokrývá tvé hledy páry změť;a zrak tvůj tajemný (zda zeleň, modř, či šeď?),kde něžnost vidět hned, i snivost, krutou zlost,jen lenost zrcadlí a nebe zsinalost.

Ty připomínáš dny ty bílé, zamžené,v nichž propuká v slz proud nám srdce stísněné,když, příliš vzbuzeny, a v mukách neznámých,pro ducha spícího jen mají nervy smích.

Ty krásných obzorů těch míváš někdy ráz,když slunce mlžných dnů svůj na ně vrhne jas…jak celá svítíš se, ty, vlhká krajina,k níž s nebe kalného žár svitů prolíná!

Ó, ženo záhubná, ó, kraje svůdných vnad!Mám vaše jíní též a sníh tvůj zbožňovat,a z nelítostných zim zda budu okoušetjá rozkoš ostřejší, než železo a led?