Láska a lebka

Jako na trůn Láska sedlaLidstvu na hlavu,sedíc tam se drze rouhápro svou zábavu.

Vyfukuje bubliny, tyletí nahoru,jak by měly doletětikonec prostoru.

Krásné, světlé, lesklé, jemnéletí — za chvílipuknou, útlá dušička sevzduchem rozptýlí.

Slyšíš, lebka pokaždé jaks povzdechem se ptá:»Kdy pak přece omrzí těhra ta směšná, zlá?«

»Vždyť co ssaješ a co vzduchemv prach se rozplyne,jest můj mozek, krev má, maso,krutý zlosyne!«