Majáky

Rubens, to Lethe jest, to sad jest lenosti,kde nelze milovat, poduška těl to svěží,kde žití burácí, se zmítá s prudkostía ve vzduchu jak vzduch, jak v moři moře běží;

Da Vinci, zrcadlo jest hluboké, kde tíhnouv dál luzní andělé, s úsměvem sladkým plujía v sosnách, ledovcích se tajuplně mihnou,jež stínem se všech stran kraj jejich obklopují;

Rembrandt, to hospital, kde kvílí vzdech a vzdech,zdi jehož jediný kříž zdobí, v mroucích hlaskde dýchá modlitba kol hnisu u ran všech,a zimní paprslek kamž v jeden padne ráz;

Angelo místo je, kde Herkulové v směsise s Kristy splétají, a příšery kde tmouobrovské v soumraku a vzpřímeny svět děsí,jak prsty roztáhnou, tak rubáše své rvou.

Zuřivost boxera i s fauna chlipnostíjenž sbíráš s půvaby žoldáků, srdcem divýa zpupný člověče, však s tělem v křehkosti,Pugete, trestanců císaři zádumčivý;

Watteau, ten karneval, kde jak motýli lítádav srdcí vznešených, se míhá zářící,do čerstvých dekorac kde lustrů světlo kmitá,a závrať rozlívá v ples tento vířící;

Goya, sen upíra, pln děsů neznámých,zárodků, na hodech jež o sabbatu vraždí,se zrcadly rej bab a dětí nahatých,jenž vjíždí do punčoch, čím démony zlé dráždí;

Krvavé jezero, kde sosen stín vždy svěží,kde byt zlých Andělů, to Delacroix jest,kde nebem truchlivým fanfary divné běží,jak harfy ztlumené, harf Weberových zvěst;

Ty kletby, rouhání, ty nářky, vzdechy, steny,ty slzy, výkřiky, ten vzruch, ta Te Deum,sterými bludišti jsou ohlas opáčený,pro srdce smrtelné toť božské opium!

To výkřik opáčen je stráží tísícerou,toť heslo slané dál heroldů tisíci,na věží tisíci to maják jest v noc šerou,křik lovců ztracených v hvozd velký, mlčící!

Toť vskutku největší je svědectví, ó Pane,jež člověk může dát o svojí hodnosti,ten žhoucí od věků vzdech, který k věkům vanea zmírá na břehu tvé, Bože, věčnosti!