Na Tassa ve vězení

Zde básník v žaláři, zdrán, chorý v bídě svésvou nohou rukopis ve hněvu deptá, rve,a měří pohledem, jejž rozněcuje děs,ty schody závratné, duch jeho po nichž kles’.

A opojivý smích, jímž plný žalář jest,v taj rozum láká mu, chce v šílenství jej svést;tu číhá Pochybnost, zde směšný bydlí Strach,jenž děsný, beztvárný již dlaní po něm sáh’.

Ten genij zavřený v té jizbě plné muk,ty masky, strašidla a křiky, jejichž plukřve, smečka zběsilá, za jeho uchem kolem,

Ten snílek vzbuzený příbytku svého bolem,toť, Duše, symbol tvůj, jež v temných žiješ snecha kterou Skutečnost ve čtyřech rdousí zdech!