Neznaboh

Jak orel s nebe spad’ v své Anděl zuřivosti,chyt’ plnou za vlasy jej rukou řka: »Aj, slyš!« —A neznabohem třás’: »Já chci, měj na tom dosti!Tvůj dobrý anděl jsem; co zákon tvůj, ať zvíš!«

»Neb bratra milovat ty budeš bez reptání,ať žebrák nebo vrah, ať blb, ať blázen jest,plášť prostřít lásky své ať můžeš k uvítání,až Ježíš, mimo jda, svůj bude slavit vjezd.«

»Toť zákon lásky jest: v tvém srdci ať se vzmnoží,než zcela vystydne, žár její k slávě boží!To rozkoš nejvyšší — ta věčnost uvidí!«

A Anděl v lásce té, jež věru! tresce mukou,když miluje, jím třás’ svou velkou obří rukou.A zatracenec? On — on vždy jen »Nechci!« — dí.