Puklý zvon

Jak sladko, trpko též! — noc zimní, mrazivá,ty slyšíš od krbu, kde v kouř se plamen ztrácí,když temnem nočním sbor se zvonů rozzpívá,jak dávná z daleka se upomínka vrací.

Ten zvon buď pozdraven, jejž nezlomila léta,hlas jemuž vesele a do daleka zní,když z hrdla silného svůj zbožný pokřik metájak starý válečník, jenž ve svém stanu bdí!

V mé duši trhlina: když v smutku zpívat mám,bych písní život vdech’ těm chladným nočním tmám,tu slábne v hrdle hlas a láme se i drtí.

Jak chrapot poslední a pracující k smrti;tak voják umírá, jejž druzi zapomněli;mře mezi mrtvými a hyne osamělý!