Slepci

Je, duše, pozoruj, kterak jsou hnusní věru!Jdou jako panáci; tak divně směšnou chůzí,jak náměsíční jdou, jsou plni zvláštní hrůzy,Bůh ví, kam zabodnou své zřítelnice v šeru?

Jich zrak, zkad uprchlo vše božské jikry plání,jak v dálku patřil by, jen k nebi hledí tmavý,a nikdy ke dlažbě jich nakloněné hlavyse chýlit nevidíš pod tíží zadumání.

Tak černem bezedným kol po tmě chodí kalnéa bratři věčného jsou ticha. Město valné!Co kol tvůj život vře, se zmítá, zpívá, šklebí,

Jsa zchvácen rozkoší až v hnus a v odpor ztráven,jim roven vleku se, však víc než oni znaven,řka: »Co jen hledají tam tito slepci v Nebi?«