Smrt chudých

To Smrt, jež těší. Ach! to smrt, jíž lze jen žíti!Toť života je cíl, to naděj’ jediná,jež jako elixir nás hne a může zpíti,dá sílu kráčet dál, až den když zhasíná;

Toť v bouři, vichřici a v jíní, krupobitína černém obzoru je lampa hostinná;toť známá hospoda, kde jíst lze a lze pítia sednout, únava když rvát nás počíná;

Toť Anděl držící v svých prstech magnetickýchsen, spánek, který pln jest darův extatických,jenž lože ustýlá těm, hlad jež s nouzí střebe;

Toť sláva Boha jest, mystická sýpka slavná,toť chudých tobolka i vlast jich starodávná,toť brána do kořán, jež v neznámé jde Nebe!