Večerní soumrak

Když přítel zlosyna, když Večer zavítá,se plíže jako vlk a jako bandita,tu nebe nad námi jak kopule se sklene,a člověk ve zvíře se změní nezkrocené.

Buď vítán, Večere, buď vítán, pozdraven:„Dnes pracoval jsem dost,“ když člověk unavensi právem říci smí, když duše zkormoucenási v tobě oddechne, jež krutým bolem stená,v sen hlavu učenec když těžkou ukládá,když dělník vysílen v své lůžko upadá.

Než duchů nečistých tu chvíli k nám se vracía vzduchem víří dav; k své každý spěchá práci,tu v okno narazí, tu tkne se veřejí.Když lampy v ulici se větrem zachvějí,tu Prostituce hned své počne závody;tak všemi mravenci se hrnou východy.A jako nepřítel, když útok chystá městu,i ona pokrytou a tajnou hledá cestu,tím městem bahna dál a dál se rozprostírájak červ, jenž člověku až do masa se vžírá.

Pak zvuky budí se: tam parterre zahlučí,tam syčí kuchyně, zde hudba zabručí,a v restaurace, hra kam volá na zábavu,se tlačí nevěstka i taškář v hustém davu.I zloděj vstává teď, jenž nezná slitovánía nemá pokoje, se po své práci shání,tu dvéře otvírá, tam páčí pokladnici,by žil dnů několik, svou oblék’ milostnici.

V tu těžkou hodinu vstup do sebe, můj duchuvstup do sebe a sluch svůj zavři tomu ruchu.To chvíle, bolesti kdy nemoc přidává!Tu hrdlo škrtí Noc, tu chorým nastávájich hodinka, kdy dát se cestou mají k hrobu:jich vzdechy naplní se špitál v onu dobu.Kdo domů vrátí se, když sedět budou spoluti, kdo jej milují, u večerního stolu?

Však mnohý nepoznal té slasti, kterou kynenám krb ten domácí a, ani neživ, hyne.