Vyzvání na cestu

Má sestro, má duše,sni ve sladké tuše,tam kdesi žít spolu a sobě!Vždy rádi se mítidle chuti a mřítiv tom kraji, roven jenž tobě!Slunce, v mraků tříštijež se v dešti blyští,pro duši moji půvab majímysticky ladný,jak tvůj zrak zrádný,jenž v slzách se třpytí a tají.

Tam vše je klid a krása, řáda přepych, rozkoš napořád.

Tam nábytek, časemjen otřen, plá jásem,by ozdobou byl v světnici naší,a v nejdražším kvítítam vůně se nítía v ambry dech plachý se snáší,tam stropy, pastva oka,zrcadla přehluboká,nám Východu přepych se vděčí,vše mluvilo by bájně,do našich duší tajně,tou rodnou a líbeznou řečí.

Tam vše je klid a krása, řáda přepych, rozkoš napořád.

Na kanálech státiviz lodi a spáti,jich rozmar jak dobrodružný!Tvá nejmenší přáníchce zkojit i ždáníjich z konců světa sbor služný.— Hleď, slunce v svém sklonu,v tříšť zářivých tonůjak město i průplavy jímá,jak do kola plá tove hyacint, zlato,svět v teplém světle jak dřímá.

Tam vše je klid a krása, řáda přepych, rozkoš napořád.