Sonet (Villarceaux)

Tvých zlatých kadeří, v nichž slunce prokmitájsme hedbáv hladili tak čarovný svým zrakem.Ó vlasy nádherné! Bláh kdo vás rozplítá!Kdo zří vás, okouzlen jest jako před zázrakem.

Leč sama poklidna moc krásy svojí znajícjak labuť netečná k tomu, čím zvučí břeh,tak stoupat nechala jsi námi pohrdajícve sloupech kadidla snů našich vzlet i žeh.

Vzruch ducha tvůrčího bys probudila v náspo idealu vzlet, který nám uniká,před zrak náš zpilý přijd a ukaž se nám zas.

Tvůj mladý obličej čist jest jak antikaa víla salonů, noblesa, hladíc vlasse zlatým prstem svým tvé hlavy dotýká.