Romance

Nevím, kdo tenkrát v Němcích vlád’,když hudec Gottlieb mrtev pad’.Juž rakev jemu sbilihu, hu, hu,jak vítr v stromech šílí!

On proto žití výhost dal,že malou Růžu miloval;však láska děvčat mýlí —hu, hu, hu,jak vítr v stromech šílí!

Bez lásky ona dívka zlák oltáři s jiným brzo šla.Ach, oblečte šat bílý!hu, hu, hu,jak vítr v stromech šílí!

Když v kostel přišly veselí,kde hrával Gottlieb v neděli,varhany siré byly —hu, hu, hu,jak vítr v stromech šílí!

Neb od té doby v noční časse zjeví v lese Gottlieb v ráz,jak dvanáctou zvon kvílí —hu, hu, hu,jak vítr v stromech šílí!

Své píšťaly má ve sosnácha ptáčkům v lese dělá strach;tak vždy se mrtví mstili.Hu, hu, hu,jak vítr v stromech šílí!