Zlaté oči Noci

Hle, zlaté oči Noci v moři, jež je houpá,se třpytí jako v nebi klidně zvlněném,dech plný klidu, kterým vře vln modrých sněm,se mísí v teplý vzduch, kde tratí se,jak stoupá.

Vod živých zdroje, které v hustých růžích tekou,jež pod záchvěvem lehkým třesou mechem svým,ruch jemný, ševel budí zvukem kouzelným,že roste mír jim kolem a dál proudí řekou.

Do hedvábných hnizd hloubi hrdličky se kryjíi marianské ptáče, rýže plachý host,oranžů vůní zpité, jichž plá kolem skvostpod křídlo otevřené tulí hebkou šíji.

Za oponou hor strmých, mlčelivých štítůna východ, v perleťových jenž se koupá mhách,svou bělost rozlévajíc mráčku na vlnáchse otevírá luna v oslnivém svitu;

Co jako jedním skokem z propasti své mhavé,by zářný trysknul balvan ve vzduch zavěšenční nepohnuté horstvo nad tiš mořských pěn,vrhajíc velký odlesk valné hmoty tmavé.

Ó, nevýslovný míre! Noci! Božský spánku!Ó, chvějící se světy v zlatě tichých vln!kdo opojením vaším posvátným je pln,v ně rád se vždycky vrací do snů, bez červánků!